Jonathan Safran Foer: Jíst zvířata

Jíst zvířata je titul, který zejména v USA změnil postoje celé řady lidí ke způsobu, jakým se stravují. Celá řada celebrit (např. Natalie Portman) hovoří o této knize jako o díle, které jim otevřelo oči a nakoplo je na cestu k vegetariánství či veganství. Její úspěch a dosah je nejspíš způsobený tím, že Jonathan Safran Foer byl už před vydáním knihy úspěšným a známým spisovatelem. Jeho dílo Naprosto osvětleno z roku 2002 je označováno jako jeden z nejzásadnějších amerických románů nového tisíciletí.

Kniha se tak dostala k celé řadě lidí, kteří by si nejspíš běžný „aktivistický pamflet“ nikdy nepřečetli. Foerovu knihu lze takto bez problémů označit, a to přes to, že on sám se snaží vystupovat maximálně objektivně a nezaujatě. Nicméně, protože žijeme v době, kdy pouhé odhalení pravdivých faktů je označováno jako radikální a nezřídka i soudně trestáno, je i „obyčejná“ novinářská práce na tomto poli ve své podstatě aktivismem. Dvojnásob pak v případě, kdy autor ze svých zjištění vyvádí důsledky a v poslední části knihy otevřeně obhajuje vegetariánství.

Jenomže, přesně to je zároveň obrovský problém, který s knihou mám. Foer dokáže brilantně popsat realitu velkochovů, masného průmyslu a trhu s masem, a to nejen díky svému vytříbenému jazyku, ale také díky velmi pečlivé práci s fakty. Kniha je ozdrojovaná do posledního detailu, takže ji nelze odmítnout jako nadsázku či „literární licenci.“ I když jde ve své podstatě o beletrii, fakta, ze kterých vychází, jsou nezpochybnitelná.

O to více je pro mě nepochopitelné, že si Foer nakreslil pomyslnou čáru u konzumace masa a není schopen vidět, že konzumace dalších živočišných produktů (tedy mléčných výrobků a vajec) působí naprosto stejné následky, eticky je snad ještě horší než masná produkce a – a to zejména – v oblasti ospravedlňování konzumace nemasných živočišných produktů platí naprosto stejné argumenty, které v knize tak brilantně piluje. Zkrátka a dobře nechápu, jak může mít tak jasnou vizi v oblasti masa a zároveň být tak slepý, že argumenty nerozšíří na živočišnou produkci celkově. V knize to není nijak vysvětleno, ani naznačeno, Foer prostě předstírá, že jiná živočišná produkce než maso a masné výrobky neexistuje. Hlavně proto mě kniha velmi zklamala, etický apel, byť tak pečlivě vyargumentovaný, Foerovi prostě nemůžu věřit.

A to přesto, že jsem se od knihy prakticky nemohl odtrhnout a v podstatě jsem ji přečetl na jeden zátah. Až do závěrečné kapitoly jsem ji považoval za velmi vydařenou, dokonce mi v mnoha oblastech týkajících se masné produkce rozšířila obzor a dá se říci, že mě nadchla… Například kapitola o nemocech, ve které jsou průmyslové chovy popisovány jako ve své podstatě ideální laboratoře pro vývoj superbakterií, pro mě byla úplnou novinkou.

Na internetu se také rozpoutala diskuse nad „přenositelností“ tohoto titulu do českého, potažmo evropského prostředí. Autor pochopitelně vychází z amerických reálií, čísel a statistik. I když je pravdou, že v Evropě je řada v knize zmiňovaných praktik nezákonná, nebo probíhá jiným způsobem, myslím si, že celkový obrázek týkající se velkochovů zůstává platný a nářek, nad tím, že jde o americká čísla, slouží spíše jako omluva těm, co by nejspíš nepřesvědčil ani podobný titul z domova. Osobně zasazení knihy do amerických reálií nevidím jako výraznější problém – bolest a utrpení je jen jedno a jaké techniky jsou k jeho způsobování používány je pro mě vedlejší.

Sumasumárum jde o velmi čtivý titul seznamující čtenáře s realitou masného průmyslu, a to velmi plasticky, z různých úhlů pohledu. Naneštěstí však autor není ochotný naznačené uvažování dotáhnout do zjevného konce, kterým není vegetariánství (nesoucí sebou podobné problémy jako kritizované „selektivní všežroutství“), ale rostlinná strava. Opravdu by mě zajímalo proč.

Bez zajímavosti není, že kniha Jíst zvířata byla v českém překladu vydána pouze díky úspěšné crowfoundingové kampani na serveru hithit.cz, kde si ji „předplatilo“ stopadesát lidí. Nenechte se však zmást, titul vyšel u zavedeného nakladatelství (Dokořán), níkoliv u malého nakladatele – vydavatel si předem nebyl jist, zda-li bude o knihu dostatečný zájem, proto se její vydání rozhodl financovat tímto způsobem.