Zdravotní aspekty konzumace sóji

Sója bývá některými falešnými proroky v oblasti zdravé výživy často démonizována jako málem prapůvod všech zdravotních obtíží. Údajná škodlivost sóji dokonce bývá používána jako argument proti veganství – což je naprostý nesmysl, protože není nejmenší problém být vegan a sojové produkty vůbec nekonzumovat. Nicméně je pravdou, že sojové výrobky jsou stabilní součástí stravy mnoha veganů. Pojďme se proto na nejčastější výhrady podívat střízlivým okem. Měli bychom se vzdát našeho milovaného tofu?

Jednou z nejčastějších zdravotních výhrad proti konzumaci soji je, že fytoestrogeny obsažené v sóje by mohly způsobovat pokles testosteronu a růst ženského hormonu estrogenu, jak naznačily některé studie. Ve skutečnosti to je tak, že fytoestrogeny jsou čistě rostlinnou podobou hormonů, a na lidi nemají účinky hormonů lidských (1, 2). Sója dokonce opravdový ženský hormon estrogen (obsažený v mase ve vysoké míře) blokuje (3). Muži, kteří jedí maso a vyhýbají se sóje, mají v porovnání s muži konzumujícími pravidelně soju nižší hladinu testosteronu a vyšší hladinu estrogenu.

Další výhradou jsou antinutriční látky, konkrétně inhibitory trávícího enzymu tripsynu, které omezují štěpení bílkovin a jejich stravitelnost. Jejich obsah v syrové sóje je skutečně poměrně vysoký a mohl by představovat problém, ovšem – tyto inhibitory jsou velice náchylné na tepelné či jiné zpracování (4, 5). Jejich obsah ve zpracované sóje (tedy v podobě, v jaké je konzumována) je velmi nízký – například v tofu je jich 2-5% oproti obsahu v nezpracované sóje, v sojovém mléku asi 10%. Navíc, poslední studie dokonce ukazují, že příjem malého množství inhibitorů tripsynu je pro tělo prospěšný.

Další problematickou látkou jsou fytáty. Ty se váží na minerály – např. vápník, železo a zinek – které se pak v organismu obtížněji vstřebávají. Určité množství fytátů je zdraví prospěšné, pomáhá například s prevencí rakoviny, nicméně je jasné, že vyšší jejich příjem tělu škodí a sója je na ně skutečně bohatá. U fytátů opět platí, že zpracováním se jejich obsah snižuje; fermentovaná sója obsahuje jen třetinové množství fytátů. Jejich obsah snižuje i namáčení a propírání (6) a další způsoby zpracování sóji. Při konzumaci tří porcí sojových produktů denně není příjem fytátů tak vysoký, aby způsoboval potíže se vstřebáváním minerálů. Pokud konzumujete sóji hodně, lze doporučit omezení dalších zdrojů fytátů, například celozrnných obilnin (většina fytátů v obilninách je ve vnějším obalu, slupce).

Poslední zmiňovanou látkou je kyselina šťavelová. Ta může být skutečným problémem, ale pouze pro jistou skupinu lidí – a to pro lidi s náchylností ke vzniku ledvinových kamenů. Kyselina šťavelová se totiž podílí na jejich tvorbě. Pokud máte s ledvinovými kameny problémy, tak se sóje raději vyhněte. Pokud jste po této stránce zdraví, nemusíte se kyseliny šťavelové v sóje bát.

O sóje se také mluví s souvislosti s goitrogeny, látkami ovlivňujícími vstřebávání jódu a tudíž negativně působící na funkci štítné žlázy. Veganský dietolog Jack Norris v této souvislosti upozorňuje, že zatímco na obsah goitrogenů v sóje a tudíž její negativní vliv na štítnou žlázu poukázala pouhá jedna studie, dalších devět studií nezjistilo žádný účinek sóji na štítnou žlázu u zdravých lidí v porovnání s placebem a dalších pět studií došlo k závěru, že jakékoliv pozorované změny byly jen nepatrné a bezvýznamné (7). Lidé se zdravou štítnou žlázou by proto neměli mít se sójou sebemenší potíže, pokud mají ve stravě dostatek jódu. Jack Norris proto doporučuje vyhýbat se sóje pouze lidem se sníženou funkcí štítné žlázy.

Závěrem lze konstatovat, že pokud jste zdraví (nemáte problémy se štítnou žlázou ani ledvinovými kameny), není žádný důvod, proč byste do svého jídelníčku neměli sojové produkty zařadit, a to zejména ve fermentované (tempeh, miso), případně vysrážené (tofu) podobě. Pokud nebudete konzumovat více, než doporučované tři porce denně (jedna porce je 100 g tofu či tempehu nebo 250 ml sójového mléka), jde o zdravotně zcela bezpečnou a z mnoha stran velmi prospěšnou potravinu.

Zdroje:

1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20378106
2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19524224
3) www.sciencedaily.com/releases/2006/01/060115154340.htm
4) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18690682
5) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12166968
6) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11075376
7) http://www.veganhealth.org/articles/soy_wth

Pavel Houdek

Pavel Houdek

Dlouholetý vegan, sportovec, lektor a novinář. Vedle tohoto webu je také zakladatelem Vegan sport clubu (http://sportuj.veganka.cz) a lektorem přednášek o veganství .

7 Komentářů k “Zdravotní aspekty konzumace sóji

  • 21.4.2016 at 18.00
    Permalink

    Hezký večer,

    potřebovala bych dohledat zdroj na větu „Muži, kteří jedí maso a vyhýbají se sóje, mají v porovnání s muži konzumujícími pravidelně soju nižší hladinu testosteronu a vyšší hladinu estrogenu.“. Myslela jsem, že to patří k předchozí citaci, tedy zdroji č. 3, ale tam jsem to nenašla.

    Děkuji moc za odpověď,
    Eva Hemmerová

    Reply
    • Pavel Houdek
      6.5.2016 at 13.22
      Permalink

      Děkuji za připomínku.. Zdroje k tvrzením jsou uváděny vždy ZA příslušnou větou. Pokud věta ozdrojovaná není, jde o moje tvrzení, syntézu atd.

      Reply
  • 22.4.2016 at 2.27
    Permalink

    Sóju vůbec nelze doporučit pro kojence, těhotné ženy a ženy snažící se otěhotnět, negativní vliv fytoestrogenů je v tomto případě nesporný.
    Vliv fytoestrogenů, goitrogenů, fytátů a anutričních látek na organismus dospělého člověka je znám a při umírněné konzumaci jedna porce 1x týdně by se nic nestalo. Avšak mnoho veganů konzumuje sóju ve velkém množství, dokonce jako hlavní jídlo několikrát týdně a to není dlouhodobě vhodné, látek se dostává do organismu příliš. Souvisejícím problémem je dnešní používání sóji napříč potravinářským průmyslem, takže celkový vysoký příjem sóji si konzument často ani neuvědomuje, je pak na zvážení zda vůbec konzumovat sóju cíleně.
    Sója je též známý alergen.
    Tofu není ke konzumaci vhodné vůbec kvůli velkému obsahu síranu vápenatého, je nutno zvolit jinou formu přípravy.
    Mimochodem v Číně a Japonsku se sója a výrobky z ní také nekonzumují ve velkém, jak se nám určité zájmové skupiny snaží namluvit, dělá to v přepočtu max 10 g resp. 50 g na den.

    Reply
    • Pavel Houdek
      6.5.2016 at 13.19
      Permalink

      A nějaké zdroje těchto tvrzení? Takhle je to pro mě jen plácání do vody.
      Jak vidíte, já s článkem dal doopravdy hodně práce, načítal jsem, prolézal studie… A přeci jenom, ty mají pro mě větší váhu než vás anonymní příspěvek.
      Třeba následující tvrzení: „Sóju vůbec nelze doporučit pro kojence, těhotné ženy a ženy snažící se otěhotnět, negativní vliv fytoestrogenů je v tomto případě nesporný.“ nemá nikde oporu atd.

      Reply
      • 8.5.2016 at 20.58
        Permalink

        Pokud se v tom pohybujete dlouho, tak moc dobře víte jak to s těmi zdroji je, dobrých 40 % takových zdrojů ač tvářících se kvalitně bývá vylhaných nebo zmanipulovaných nebo dokonce sepsaných v kanceláři jako beletrie. Cílem je manipulovat spotřebiteli tak, jak je zrovna potřeba, například udat odpad z výroby sojového oleje, tak se zafinancuje dvacet takových studií a chechtáky se kutálejí. Jisté je to, že by se to se sojou nemělo přehánět, natož aby se jedla denně.

        Reply
  • 24.4.2016 at 19.00
    Permalink

    Jak vadí soja lidem se sníženou funkcí štítné žlázy? díky

    Reply
    • Pavel Houdek
      6.5.2016 at 13.20
      Permalink

      Jádro problému je v tom, že to se právě neví.. Objevila se jedna studie, která před tím varovala, proto Jack Norris v souladu s principem předběžné opatrnosti raději varuje před konzumací sóji lidi, co mají se štítnou žlázou problémy, do té doby, než bude znám (nebo definitivně vyvrácen) přesný mechanismus.

      Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>