Opravdu krutý kompromis

Autor/ka: Keith Mann

Umíte si představit, že by takoví jako Amnesty International, za účelem řešení naléhavého problému porušování lidských práv v rozvojových zemích, souhlasili s dohodou, pomocí níž by bylo mučení jaksi upraveno, regulováno a opatřeno známkou jejich souhlasu? Pravděpodobně by na obušcích, kombinačkách a poutech mohlo být logo AI.

Nevím, řekněme, že mezinárodní dohodou je dosaženo toho, že určité vlády (na mysl mi přichází třeba USA a Čína) mohou způsobovat fyzické a psychické utrpení politickým vězňům. Ne elektrické šoky a mrzačení genitálií, ale příležitostné umístění na samotku a možná použití izoenergetického šumu nebo blikajícího světla jednou týdně na ne více než pár hodin. Stržení ne více než dvou nehtů, a to na těch prstech, se kterými by souhlasila oběť. Možná by bylo akceptovatelné nechat je krátce hladovět nebo připoutat k posteli, pokud by to bylo v souladu s mezinárodně dohodnutým časovým limitem? A co takhle dohoda mezi Save The Children a průmyslem s dětskou pornografií o povolení materiálu, v němž jsou k pobavení dospělých s těmito touhami použity jen nechtěné děti? Jistě by to byl krok správným směrem? Nebylo by to samozřejmě skvělé pro dotčené děti nebo pro lidi zavřené za jejich politické přesvědčení, ale mohlo by to být lepší než tomu je bez regulace. Svědomí většiny by bylo čisté, zneužívání by bylo regulované a více z nás by se mohlo zapojit a udělat tato odvětví průmyslu většími a lepšími. Něco, čeho si všichni můžeme užívat s čistým svědomím.

Ve skutečnosti bych tyto absurdní nápady ani na minutu neschvaloval a prosím všechny ostatní, aby otevřeně nahlas mluvili proti vykořisťování a násilí, ať je pachatelem kdokoliv a ať jsou tyto praktiky jakkoliv navlečeny do sebelepšího hávu, aby vypadaly méně otřesně.

Momentálně jsme uprostřed intenzivní kampaně průmyslu využívajícího zvířata, kampaně, která má „zpříjemnit“ zneužívání zvířat a jejíž součástí jsou takové organizace jako CIWF a RSPCA. Ale do této léčky se chytají i další. TV šéfové Jamie Oliver a Hugh Fernley-Whittinstall – jsou se svými obhajobami různých praktik vykořisťování také součástí tohoto procesu „změkčování“ volání po právech zvířat. Pokouší se o to i politická strana Animal Count, když usilují o to, aby mláďata byla dopravována na jatky vzdálené maximálně 200 mil a „o zlepšení welfare zvířat zvýšením standardů na farmách“. Požádejte RSPCA o návštěvu na jejich „welfare přátelských“ farmách a oni Vás přímo odkážou na svůj web a kreslený příběh kuřat hrajících fotbal!

Bez ohledu na sémantiku používanou při dostávání těchto nešťastných stvoření na výnosnou jateční váhu, jatka jsou jedny z nejotřesnějších míst na zemi a neměly by existovat, tečka. Je čas přestat předstírat, že existuje hezký způsob, jak využívat zvířata a předčasně ukončit jejich krátké životy. Zdá se mi ještě nesmyslnější zacházet se zvířaty dobře, tak získat jejich jistotu a důvěru a pak je poslat na otřesnou smrt v náklaďáku plném rodiny a přátel.

V nejlepším je naivní myslet si, že zvířatům pomáháme tím, že ukončíme jejich krátké životy blíže farmě, kde vyrostla. Naivní, kruté nebo hloupé, dát tichý souhlas tomuto postupu znamená, že krátký život je ukončen, cesta tam je děsivá, smrt přináší mohutné, významné poškození životního prostředí, plýtvání rostlinnými proteiny, nadměrnou spotřebu vody a tak dále a tak podobně… Každopádně, svědomí vykořisťovatele je tak nějak čisté! Toto je poslední věc na světě, do níž by měla být jakákoli soucitná duše zapletena. Slušní lidé nejednají s ďáblem, ani teď ani jindy.

Naše požadavky jsou úmyslně zmírňovány voláním po jakýchsi nápravách při zneužívání zvířat a výsledkem bude rostoucí množství zvířat procházejících tímto procesem. Podle jedné novinové zprávy, devět dnů po spuštění kampaně „Good Veal“ (Dobré telecí), zaštítěné RSPCA a CIWF, vzrostl prodej telecího v jednom anglickém řetězci supermarketů o 45%! Kdo z toho těží? Zvířata, která už zde nejsou nebo ta, jež se ještě nenarodila? Ne. Vejce z volných chovů zní skvěle až do chvíle, kdy si uvědomíte, že jíte klihovité stadium slepice a že pochází od ptáků, kteří neměli na výběr a jimž je brán život jako nedospělým. Co až jednou všechny přesvědčíme, aby kupovali jen těla zvířat z bio farem a free range? Co pak? Jak potom budeme požadovat bojkot těchto produktů krutosti, když jsem před tím povzbuzovali lidi, aby je kupovali? Obhájci „svobody“ a „soucitu“ na zvířecích farmách jsou obhájci násilí a jsou zapleteni do komplotu způsobujícího krutosti. Na chvíli zapomeňme na kampaň podporující zabíjení free-range kuřat (kuřat z volných výběhů) a nezapomínejme, že mnoho králíků, krav, ovcí a koní také žije „free-range“ a jejich životy končí stejně otřesným způsobem jako životy kohokoli jiného určeného ke snězení. Volné výběhy nejsou krokem vpřed.

Naším úkolem je ukázat a učit ostatní to, co jsme se naučili my, ne nacházet pro ně způsoby, jak pokračovat ve vykořisťování s čistým svědomím. Očividně zde nejsme pro propagaci krutosti. Kdo toto dělá, je nepřítelem zvířat. V roce 2002 v jednom článku na Center for Media and Democracy website popisují autoři a sociální aktivisté John Stauber a Sheldon Rampton postupy PR firmy zapojené do rozkládání hnutí zaměřeného na environmentální lidskoprávní a zvířeckoprávní problémy.

„Jejich oblíbenou metodou,“ napsali Stauber a Rampton, „je strategie rozložení a podrobení přímo závislá na kooptaci (přibrání nového člena nikoliv volbou, ale rozhodnutím již zvolených členů): Nejdříve identifikuj „radikály“, kteří nejsou svolní ke kompromisům (v tomto případě vegani) a kteří požadují podstatné změny nutné k nápravě. Pak urči „realisty“ – většinou organizace s významným rozpočtem a zaměstnanci (zde viz. CIWF, RSPCA) pracující ve stejné oblasti zájmu veřejnosti jako radikálové. Poté, navaž kontakt s těmito realisty, často prostřednictvím třetí, přátelské strany, začněte vést dialog a nakonec vytvořte dohodu s tzv. win-win řešením (řešení – vítězství na obou stranách), které opomíjí a vyjímá radikály a jejich požadavky.“

„Dále jděte s realisty za „idealisty“, kteří se o problému učili z práce radikálů. Přesvědčte idealisty, že win-win řešení schválené realisty je nejlepší pro komunitu jako celek. Jakmile je toto zvládnuto, mohou být radikálové vyloučeni jako extrémisté, PR švindl je hotov, dohoda může být nabídnuta skrze média a lze tak ukázat společenství a jeho rozumné neziskové partnery jako hrdiny, díky nimž se problém vyřešil.“ Výsledek: průmysl možná bude muset udělat pár drobných nebo dočasných ústupků, ale podstatné zájmy vznesené „radikály“ jsou zažehnány.

Existuje jedna jednoduchá odpověď na mnoho welfare, environmentálních a zdravotních problémů, a tou je volba veganství. Výmluvy, polovičatost a kompromisy zklamávají zvířata a nedělají nic s hnusem působeným lidskou činností.

článek je převzat z již zaniklého webu realita.tv

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>