Veganská strava jim pomáhá vítězit. Jsou ale sportovní hvězdy věrní hlavní myšlence veganství?

Brian Oliver / překlad Jana Boučková

Ve tři hodiny příští sobotu bude první a jediný veganský fotbalový klub měnit historii sportu, když bude poprvé hrát ve fotbalové lize. Forest Green Rovers, kteří byli založeni v 19. století mužem jménem Peach a kteří hrají v příhodně nazvaném New Lawn (=zelený trávník), vyzvou klub Barnet – the Bees poprvé ve druhé lize.

„Máme velký dopad, protože jsme neintuitivní,“ říká Dale Vince, multimilionář, který vlastní tento klub, firmu na zelenou energii Ecotricity a je velkým dárcem Labouristů. „Šíření myšlenky veganství naskrz světem fotbalu – co může být více neintuitivní?“

Vince, který zajišťuje, že hráčům a fanouškům je na stadionu v Nailsworth v Gloucestershire dostupná jen rostlinná strava, není jediný. Slavní sportovci z širokého spektra odvětví se vzdávají masa a zdá se, že mají významný vliv na velký počet lidí zkoušejících rostlinnou stravu.

Někteří z předních světových fotbalistů, včetně Lionela Messiho z Barcelony a Sergia Agüera z Manchesteru, nejedí maso během herní sezóny, zatímco anglický útočník Jermaine Defoe učinil velký krok a přešel na čistě rostlinnou stravu. Wimbledonská finalistka Venus Williams, italský rugbyový internacionál, americký olympijský vzpěrač, vícero mohutných hráčů amerického fotbalu, bývalý šampion v těžké váze David Haye, dva světoví šampioni ve snookeru a několik vrcholových australských hráčů kriketu jsou také na seznamu veganů.

Další sporty s vegany mezi špičkou jsou wrestling, surfování, cyklistika, lední hokej, parkour – „extrémní gymnastika“, která by měla přibýt na seznam olympijských her, squash, bobování, mma a běh na dlouhé vzdálenosti.

„Nárůst přišel v posledních letech hlavně díky digitálním médiím,“ říká Vince. „Je to směs lidí hledajících jak zlepšit svůj výkon, větší informovanost a více vědeckých důkazů o přínosech veganství nejen pro sportovní výkon, ale i pro lidské zdraví.“

Zatímco Vince a Vegan Society vítají novou vlnu sportovních hvězd upřednostňujících rostlinnou stravu, někteří tak šťastní nejsou, protože mnozí sportovci se vzdávají masa, aby byli výkonnější, a nikoliv proto, že by souzněli s veganským životním stylem a soucitem k zvířatům.

Ale Dominika Piasecka, zástupkyně Vegan Society pro média, přivítala sportovce-nováčky a předpověděla, že přibydou další. Vliv sportovních hvězd „rozhodně pomohl rozšířit myšlenku veganství“, řekla. „Lidé si toho opravdu všimnou, obzvlášť pokud jsou fanoušky daného sportovce.“

Anglická Vegan Society, založená v roce 1944, kdy toto hnutí začalo, má přehled o „nejrychleji rostoucím hnutí životního stylu 21. století“. Její výzkumníci zjistili, že v Británii je 542 000 veganů – nárůst o 260 % za 10 let – a odhadují, že 1 % populace v Anglii, Německu a ve Spojených státech jsou vegani (výzkum z roku 2016 – pozn. překladatelky). „Je pravděpodobné, že budeme svědky nárůstu počtu sportovců-veganů, protože stále více sportovců si začíná uvědomovat přínosy rostlinné stravy,“ říká Piasecka. Forest Green Rovers „prolamují stereotypy a pomáhají lidem spojit si veganství se zdravím, fitness a dobrým pocitem ze života“.

Mýty o potřebě jíst maso kvůli bílkovinám jsou již dlouhou dobu vyvrácené

Aristokrat hrající pravý tenis („real tennis“), který vyhrál stříbrnou medaili na olympiádě v Londýně v roce 1908, byl jeden z prvních propagátorů veganství v Británii. Filantrop Eustace Miles napsal knihu Zdraví bez masa (Health Without Meat) publikovanou v roce 1915, která byla po následující léta bestsellerem.

Několik let poté se Fin Paavo Nurmi, který byl vegetarián od dětství, vypracoval na nejlepšího běžce 20. století na střední a dlouhé vzdálenosti. Vyhrál devět olympijských zlatých medailí.

Australský plavec Murray Rose (přezdívaný „kus řasy“, protože v rámci své veganské diety jedl hodně mořských řas) vyhrál v roce 1956 v 17 letech tři olympijské zlaté medaile.

V éře televize byli vegetariány velikáni Ed Moses, neporazitelný po 8 let v běhu na 400 metrů přes překážky a držitel rekordu na 100 metrů Leroy Burrell. Top veganem byl Carl Lewis, nejslavnější světový sprinter před érou milovníka kuřecích nugetů Usaina Bolta. Proslulý boxer Mike Tyson po odchodu z ringu také přešel na veganskou dietu.

Ale Lewis a Tyson po nějaké době veganskou stravu opustili a další je mohou následovat potom, co skončí závodní kariéru.

„Veganský klub“ Forest Green není tím, čím se zdá být. Hráči nejsou vegany, musí pouze jíst veganská jídla během zápasů a tréninku. Na stadionu se neprodávají žádné živočišné produkty. „Hráče mimo klub nesledujeme, ale z doslechu víme, že mimo stadion mění svůj přístup ke stravování a fanoušci také,“ říká Vince. „Pouhé dělání těchto věcí a mluvení o tom má vliv na všechny – na hráče, fanoušky, dokonce i na média.“

Venus Williams je považovaná (i sama sebou) za „cheagana“, podvádějícího vegana, který se striktně nedrží veganského životního stylu. Bloger na stránce ecorazzi kritizoval Haye za to, že používá veganství jako „pouhý nástroj vlastí propagace a sebezbožňování. Ne pro zvířata samotná…neměli bychom si toho všímat, ani věřit postojům těchto atletů, kteří se zajímají jen o svoji kariéru“.

Ale Vince věří, že kritika je neoprávněná. „Je chybou být v této věci příliš puristický. To, co chceme, je získat zájem široké veřejnosti, chceme, aby věděli, že rostlinná strava je jim snadno dostupná. Musí to být přístupné. Tito sportovci mohou rozhodně přispět.“

Hráč kriketu Jason Gillespie, jeden z nejlepších australských nadhazovačů až do svého odchodu v roce 2006, se stal veganem během svého velmi úspěšného trenérského angažmá v klubu Yorkshire. Gillespie, který nakupuje oblečení v charitativních obchůdcích, aby podpořil recyklaci, způsobil rozruch, když navrhl, že by se měl najít způsob, jak vyrábět kriketové míčky bez kůže. Také zpochybnil potřebu Yorkshire mít jako hlavního sponzoru mlékárenskou společnost. „Snad se jednoho dne podaří zavřít celý mlékárenský průmysl,“ řekl v té době.

Gillespie je zapálený mnohem více než většina známých sportovců-veganů, ale souhlasí s Vincem. „Lidé, kteří si vyberou veganskou stravu kvůli soucitu ke zvířatům, na veganské stravě vydrží spíš než lidé, kteří si veganství zvolí kvůli výkonnosti, nebo kvůli hubnutí,“ řekl Gillespie ze svého domova v Adelaide. „Nemám žádný problém s atlety, kteří konzumují rostlinnou stravu jen kvůli výkonu. Pokud je tím rostlinná strava propagovaná, je to krok správným směrem.

Nyní je o veganství mnohem větší povědomí než když jsem hrál. Věřím, že veganský potravinářský průmysl bude v příštích pěti letech opravdu expandovat. Je to velmi vzrušující.“

Brenda Carey, majitelka a redaktorka amerického časopisu Vegan Fitness and Health, je méně nadšená. „Jako idealistka si přeji, aby si každý vybral veganství, aby se ukončilo utrpení zvířat. Také si přeji, aby se každý staral o životní prostředí dost na to, aby se vyhýbal živočišným produktům jako největší příčině ničení životního prostředí na této planetě.

Je mnoho top sportovců-veganů, kteří jsou vegany z těchto důvodů – a ano, dosahují růstu výkonu. Nicméně je mnoho vrcholových sportovců-veganů, kteří vždy zmiňují pouze své osobní sobecké přínosy toho, že se vyhýbají živočišným produktům a jedí rostlinnou stravu. Tyto lidi nazýváme „plant-based“ („na rostlinné stravě“), protože plně nepřijali veganský životní styl – jedí pouze rostlinnou stravu.

Strachuji se o lidi, kteří následují toto chování pouze proto, že toto dělá jejich oblíbený atlet nebo celebrita. Bohužel lidé, kteří se rozhodnout stát vegany (což se většinou rovná pouhé konzumaci rostlinné stravy) kvůli sobeckým důvodům jako výkonnostní výhody nebo snížení hmotnosti, často odpadnou a vrací se zpět ke konzumaci živočišných produktů.“

Přesto je Carey realistka i idealistka. „Jsem tak vděčná, když se někdo rozhodne vyhýbat se živočišným produktům.“

„Do určité míry rozumím tomu, co si myslí Dale (Vince), ale jsem puristka. Jsem vždycky skeptická , když slyším, že sportovec nebo celebrita přešla na rostlinnou stravu ze zdravotních důvodů. To redukuje veganství na pouhý způsob stravování, zatímco skutečné veganství je životní postoj a životní styl nenásilí a soucitu ke všem žijícím bytostem.“

„Fotbal je stále v době kamenné, pokud se jedná a přijmutí veganství. V současnosti kluby zaměstnávají „kvalifikované“ nutriční poradce a jsem úplně konsternovaná tím, jak můžou takzvaní experti ignorovat fakt, že živočišné potraviny jsou pro lidské zdraví absolutně nepotřebné a stejně jako pro sportovní výkonnost. Individuální sportovci a sportovkyně to nyní začínají chápat, ale kluby a autority (s výjimkou Forest Green Rovers) jsou od přijetí věku rostlinné stravy vzdálené světelné roky.“

Asi nejlepším příkladem zdravého plant-powered sportovce je Fauja Singh, 106 let starý běžec, který se objevil po boku Davida Beckhama v reklamní kampani a který běžel ve 101 letech londýnský maraton. Po osmdesátce přešel na vegetariánství a jí hlavně pšeničné placky, čočku, špenát a zázvor. Konzumuje jen malé porce a říká: „Myslím, že více lidí zemře z přejídání než z hladovění.“

Ale když si chce zamlsat, jde tam, kam by žádný vegan nikdy nešel – do McDonaldu pro milkshake. Dá si jenom malý, samozřejmě.

Zdroj: https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2017/jul/29/veganism-forest-green-rovers-sports-performance

Pavel Houdek

Pavel Houdek

Dlouholetý vegan, sportovec, lektor a novinář. Vedle tohoto webu je také zakladatelem Vegan sport clubu (http://sportuj.veganka.cz) a lektorem přednášek o veganství .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>