O jeden mýtus méně: Vegetariánské stravování a poruchy příjmu potravy

Studie publikovaná v časopise Appetite (viz abstrakt) se pokusila o nový přístup ve zkoumání vztahu vegetariánského stravování a poruch příjmu potravy, píše na svém blogu známá veganská dietoložka Ginny Messina. (Na stejné téma psal i Jack Norris.)

Dřívější výzkumy se domnívaly (např. tato z roku 2009; pozn. překl.), že u mladých žen, které jsou „vegetariánky“ je pravděpodobnější, že budou nezdravě omezovat množství přijímané potravy, či rovnou tíhnout k poruše příjmu potravy. A to pravděpodobně proto, že některé ženy s poruchou příjmu potravy se staly vegetariánkami, aby společensky akceptovatelnou formou dosáhly kontroly příjmu potravy.

Tyto studie ale typicky míchaly dohromady vegetariánky a semi-vegetariánky a pak je porovnávaly s dost dost odlišnou skupinou karnistek. Tato studie se ale od jiných liší tím, že od sebe odlišuje podskupiny vegetariánek a semi-vegetariánek.

Ženy ve věku vysokoškolaček nejen, že výzkumnicím a výzkumníkům popsaly své stravovací návyky (což bylo i v předchozích studiích běžné), ale také jim popsaly postoje, které je vedou k výběru jídla. Ženy byly poté klasifikovány jako vegetariánky (včetně veganek), pesco-vegetariánky („jen“ mořské „plody“), semi-vegetariánky (bez červeného masa), flexitariánky (jedly jen malé množství červeného masa) a karnistky (stravující se konvenčně).

Studie přinesla několik zajímavých zjištění. Předně, semi-vegetariánky a flexitariánky vykazovaly zdrženlivější přístup k příjmu potravy oproti karnistkám a vegetariánkám. Vegetariánky a pesco-vegetariánky v této studii nebyly vystaveny většímu riziku než karnistky. Druhým zajímavým poznatkem z této studie je to, že čím více vegetariánky a „vegetariánsky orientované“ ženy omezovaly svou stravu (tj. čím méně živočišných produktů přijímaly), tím méně příznaků poruchy příjmu potravy se u nich objevovalo.

Výzkumnice a výzkumníci spekulují, že důvodem mohlo být to, že semi-vegetariánky a flexitariánky častěji omezují živočišné produkty z důvodu kontroly váhy než vegetariánky. Ve studii píší, že „semi-vegetariánky a flexitariánky se oproti ostatním podskupinám vegetariánek zabývaly spíše kontrolou své váhy než welfare zvířat“.

Tato studie nám přinesla důležitý pohled na vztah mezi veganstvím a poruchami příjmu potravy. Jestliže dívky a mladé ženy vezmou veganskou etiku za svou a přizpůsobí jí své stravování, není důvod si myslet, že jsou ve zvýšené míře ohroženy poruchou příjmu potravy. Naopak, snaha o kontrolu váhy (ať už je dosažena jakkoliv) může zvýšit riziko výskytu poruchy příjmu potravy, uzavírá Messina.

autor: mno-hime; převzato z IMCmedia.cz


 
Pavel Houdek

Pavel Houdek

Dlouholetý vegan, sportovec, lektor a novinář. Vedle tohoto webu je také zakladatelem Vegan sport clubu a autorem e-booku Veganství prakticky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>